15. 11. v divadle Na Fidlovačce
Termín, na který se celá škola pod vedením septim připravovala téměř dva a půl měsíce. A práce to nebyla snadná. Od organizace vystoupení jednotlivých tříd, vymýšlení a realizace scénáře až po ty nejmenší detaily spojené s tak velkou akcí.

A opravdu bylo na co se dívat! Diváci i účinkující si užili detektivní příběh „Vražda v divadle“ v režii septim, který provázel celý program. Jednotlivé třídy pak předvedly opravdu profesionální kousky jako například světelné taneční show tercie A či parádní klavírně pohybové číslo v podání sexty B.

Jak všechna vystoupení, tak i doprovodný program zaslouží náležitý obdiv. Nutné je vyzdvihnout i bohaté občerstvení během přestávek, na kterém se podíleli jak samotné třídy, tak i studenti septim.

Velký dík patří nejen všem organizátorům, studentům, učitelům a paní ředitelce, ale také všem divákům. Akademie patří mezi tradiční akce Kágéčka a bez ní by naše gymnázium nebylo úplné.

O plesu začínám psát v momentě, kdy máme přípravy v plném proudu, ale událost samotná nás ještě čeká. Jaký bude? Naplníme Lucernu? Vyvarujeme se velkých zádrhelů? Stane se z plesu nezapomenutelná událost pro nás maturanty, ale i další účastníky? Na tyto otázky už pravděpodobně budeme znát odpovědi, ale nyní je pouze ve hvězdách, zda u každé otázky spokojeně pokýváme hlavou.

Maturitní ples, událost, kdy se oktáva s předstihem loučí se školou a oslavuje tak svůj osmiletý pobyt na gymnáziu. Nejedná se však pouze o konec, ale i nový začátek – nejen pro odchozí maturanty, ale také pro primány, kteří jsou na plese imatrikulováni a vřele uvítáni do života na KáGéčku, aneb „kejdží lajf“. Co se na takovém plese dá běžně zažít? Předtančení, spousta tanečních bloků, tance s rodiči i učiteli, proslovy, šerpování a stužkování či zlatý hřeb večera – půlnoční překvapení, které nebývá tak úplně o půlnoci. Někdo poté odchází domů, odvážnější pokračují v oslavách na afterparty.

Mohla bych také vyprávět o přípravách – nejednou jste nás mohli potkat, jak například nacvičujeme v atriu předtančení nebo půlnočko. Také jste na chodbách denně vídali plakáty a o přestávkách jste se stavovali pro své lístky. Předmětem schůzek, mailů či telefonátů byla rovněž domluva na šerpách a stužkách, účinkujících provázející večer v Lucerně, fotografů, příprava a tisk maturitních časopisů. A do toho stres, zda vše vyjde finančně. To zažije asi každá třída, snad to tak bude i s množstvím hezkých zážitků, jako to už teď máme my.

A tak jen můžeme doufat, že se naše přípravy vyplatily a na plese jsme si neutrhli ostudu. Snad lze tvrdit opak – v Lucerně jste si to s námi užili a pozvete nás, až pro vás také nastane den D.

Kristýna Spálenková

Podle slov jednoho nejmenovaného kantora je Majáles ”jeden z hlavních mezníků v roce studenta, hned po Akademii a Vánocích”. Jde o společenskou událost, která může skvěle stmelit (nutno podotknout i rozdělit) třídní kolektiv, poskytuje možnost poznat spolužáky i učitele v jiné perspektivě a vítězné třídě přinese den volna. Od února tak žáci prim až kvint pod vedením sext žijí Majálesem (v různém rozmezí nadšení) a připravují sofistikovanou zábavu pro celou školu. Klíčem pro nazkoušení skvělé scénky je čas, kterého sice není mnoho, ale naši skvělí učitelé jsou nám pro to vždy ochotni věnovat alespoň část svých hodin.

Majáles se koná vždy na konci dubna a ve stejný den probíhá i poslední zvonění oktáv, které navodí příjemně uvolněnou atmosféru. Ta začne houstnout odpoledne, kdy jedna část z každé účastnící se třídy horečně připravuje stánky s občerstvením, zatímco ta druhá se mezitím účastní průvodu po blízkém okolí školy. V následujících hodinách se právě svými stánky, kostýmy a představením snaží jednotlivé třídy přesvědčit co nejvíc ostatních spolužáků, učitelů a rodinných příslušníků (jejich přítomnost je bezesporu výhodou), aby právě jejich třídě dali hlas, navíc soutěží v různých disciplínách, za což také získávají body. Aktivity jako jezení jogurtu poslepu nebo přeprava pomeranče z jednoho místa na druhé pouze pomocí úst se na první pohled zdají jako trapné a ponižující, ale nakonec vždy zajistí zábavu.

Celý Majáles vrcholí vyhlášením, vítězná třída získá věčnou slávu, nehynoucí obdiv ostatních, dort a již zmiňované volno, se kterým naloží dle svého uvážení.

Přemýšlím, jak začít článek o našem školním projektu Anglické divadlo, který se letos na podzim vrátil v plné parádě. Celé představení je sehrané v angličtině, nenuceně tak motivujeme další studenty ke zdokonalení jejich jazykových dovedností, a i ti nejmenší z primy a sekundy měli radost, že rozumí! A ti starší se upřímně těší, že se zapojí v příštím roce, protože letos hráli převážně studenti z oktávy, kteří přišli o dva roky díky
koronavirové pandemii.

Je samozřejmé, že je to skvělá zkušenost pro naše studenty, to už jsme dokázali během předchozích osmi divadelních sezón a oni si to opravdu vždy užívají. Letošní inscenace inspirovaná vybranými texty z Canterburských povídek Geoffrey Chausera, autorsky zpracovala opět Nika Štěpánková z Brna a celé představení i sama režírovala.

Naši studenti se představili ve třech povídkách, které jsou rámcově spojeny příběhem herecké zkoušky cestou vlakem do Canterbury. Tak, jako si dříve poutníci jednotlivé příběhy sdíleli pro zábavu, naši mladí herci nás rychle vtáhnou do úsměvného vyprávění. Povídky mají různá témata jako jsou dvorská láska, zrada a lakomství…

Zrovna tak jako na divadelních prknech, tak i v životě se nám může zdát, že svou komunikaci a chování máme plně pod kontrolou. Jenže ve skutečnosti je to jako v naší hře plné zvratů, řídíme se určitým scénářem a přidělenou rolí. Ta nám vytváří jisté hranice a pomáhá vybrat vhodný dialog nebo chování takovým způsobem, že se náš život dá přirovnat k nikdy nekončící řadě divadelních her!!! Zakončím slovy velkého dramatika Shakespeara „Celý svět je jeviště a všichni lidé na něm jenom herci: mají své příchody a odchody; za život každý hraje mnoho rolí.“

Zuzana Procházková, učitelka anglického jazyka KG

Po maturitách se v pátek 24. 5. ve škole objevil filmový štáb. Matěj Preisler, student septimy, se s pomocí přátel rozhodl realizovat scénář svého studentského filmu „FIXIT“. Natáčení probíhalo od pátku do neděle v prostorách školy a v okolí Botiče. Děj vypráví o partě studentů, která se dozví, že se bude průmyslově modernizovat jejich oblíbený potok Bublák (tj. Botič), a rozhodne se proti tomu zakročit pomocí své výřečnosti, ale i kouzlem.

Filmařské zázemí bylo ve školní klubovně (gaučárně), ale natáčelo se v klubu u počítačů, v třídě J1 a v sextě. Herecké obsazení bylo prvotřídní: v pátek mohli studenti ve škole spatřit na chodbě u suplovací tabule herce a dabéra Zbyška Pantůčka (známého například díky dabingu lemura z filmu „Madagaskar“), herečku Jaroslavu Stránskou (policejní vyšetřovatelku z televizního seriálu „Policie Modrava“ a Jitku z filmu „Discopříběh“) nebo mladého studenta pražské konzervatoře Filipa Fr. Červenku (Tondu z divácky velmi úspěšného „MOSTU!“) a Aničku Dvořákovou (dceru herce a dabéra Jiřího Dvořáka). Další den se na naší škole objevila i herecká špička Jiří Krampol v roli ředitele. Do komparsu se přihlásili studenti převážně z tercie B, sexty a septimy, ale našli by se i náhodní komparsisté, kteří v záběru jen „prošli chodbou“. Film by měl být sestřihán do konce prázdnin a měl by mít slavnostní premiéru v kině Ponrepo pravděpodobně 5. října. Do té doby můžete sledovat vývoj filmu na facebookové stránce „FIXIT – the movie“ nebo na instagramovém účtu (časem také na internetových stránkách csfd.cz, imdb.com a fdb.cz).

Všem příznivcům filmu děkujeme za pomoc a podporu a zveme tímto všechny v příštím školním roce do kina!

Za filmový tým Matěj Preisler

U příležitosti významných voleb na škole probíhají studentské volby. Studenti si zde mohou vyzkoušet, jaké to je volit a mohou, sice neoficiálně, podpořit vybraného kandidáta.