V týdnu od 4. do 8. března 2024 jsme se zúčastnili fyzikálních praxí v Institutu pro fyziku na Technické univerzitě v Saské Kamenici (německy Chemnitz). Ubytování i stravu kromě večeře zařídila univerzita a museli jsme si zaplatit jen dopravu a večeře. Celé praxe probíhaly výlučně v němčině, ale v případě potřeby byla možnost kdykoli přepnout do angličtiny, kterou všichni profesoři dobře ovládali.

V pondělí jsme experimentovali s rentgenovým zářením, bez bezpečnostní přednášky delší nežli pár minut. Naštěstí měly však zářiče příkon jen 35 wattů, ne více než běžná LED žárovka, a rentgenové záření bylo odstíněné uvnitř přístroje, který se nespustil, pokud neměl pevně zavřené dveře. Přístroj tedy nebyl nijak nebezpečný. Konkrétní experimenty byly m.j. určování prvků, které obsahuje vložený vzorek, a počítačovou tomografii (způsob tvorby 3D průřezu vzorku).

Další den jsme pracovali s elektronovým mikroskopem, který kromě extrémně velkého přiblížení uměl stejně jako rentgen určit prvky ve vzorku, ale dokonce uměl i namapovat výskyt jednotlivých prvků na obraz a tak ukázat, kde konkrétně je co. Tento model však neuměl vytvořit 3D reliéf, fungoval jen jako obyčejný mikroskop až na velké přiblížení, vakuum a ovládání programem běžícím pod Windows 98. V univerzitních laboratořích nic neobvyklého, neboť přístroje vydrží daleko déle než programy potřebné k jejich ovládání.

Třetí den byla naplánována práce s lasery, avšak kvůli neočekávaným komplikacím přidělený profesor neměl čas a tudíž byl na poslední chvíli vymyšlen experiment s pozlacením mincí tak, že jsme pomocí 160 A elektrického proudu přeměnili drát z čistého zlata na plyn, který se pak usadil a desublimoval na povrchu mincí. Nutno podotknout, že tento proces vytvořil velké množství světla a tepla, poněvadž fungoval podobně jako staromódní žárovka.

Čtvrtý den jsme pomáhali s přípravou přednášky o historii a budoucnosti LED osvětlení, kterou pak také navštívili.

V pátek byly naplánované elektronickými obvody. Nejdříve jen se stavebnicí podobnou stavebnici Boffin, kterou naše škola používá pro výuku elektřiny ve fyzice, a později jsme dostali i možnost vytvořit si vlastní obvod, který jsme pak zapájeli na desku s tištěnými spoji. Výsledkem je elektronická hrací kostka, která vlastně není úplně náhodná. Číslo, které padne, určuje podle délky držení spínače, ale protože člověk není schopen držet to tlačítko dostatečně přesně, aby dosáhl předvídatelných výsledků, je hod v praxi náhodný.

Touto cestou bychom chtěli poděkovat naší lektorce německého jazyka, paní Dr. Silke Gester, za tuto mimořádnou možnost se podívat, jak to chodí na univerzitě v Německu, dále pak paní Katherině Wohlgemuth z Mezinárodního univerzitního centra Technické univerzity Chemnitz, která vše potřebné zařídila a pomohla nám vždy, když to bylo potřeba. Náš zvláštní dík patří rovněž profesoru Christopher Wöpke, který nás celý týden měl na starost.

Vojtěch Ďoubal ze septimy B a Ondřej Běhal ze sexty B