Jarní cesta se studenty sexty za uměním – Barokní areál v údolí Labe – to je Kuks
Kromě slavných Braunových soch, tedy souboru dvanácti ctností a dvanácti neřestí, osmi soch blahoslavenství a dalších plastik, které zdobí prostor před průčelím kostela a Hospitalu, si pozornost zaslouží také lékárna U granátového jablka, jedna z nejstarších zachovaných barokních lékáren ve střední Evropě.
23. 5. 2024 jsme se ráno vydali vlakem směr východní Čechy – Jaroměř, kde jsme přestoupili na místní lokálku do Žírče. Cestou jsme studentům přiblížili, co je dnes čeká. Když se řekne Kuks, okamžitě by se nám mělo vybavit jméno hraběte Františka Antonína Šporka. Panství v údolí Labe zdědil Špork v roce 1684 a o deset let později se pustil do ambiciózního a nesmírně nákladného projektu: začal měnit kukské údolí na lázeňské a společenské středisko šlechty. Záměr se vydařil, lázně v Kuksu řadila na počátku 18. století evropská šlechta mezi ty nejslavnější. Krátce po Šporkově smrti však Kuks zničila povodeň a lázeňský i společenský život se na stovky let zastavil.
Naše první kroky vedly lesem pár kilometrů k slavnému Braunovu Betlému, přírodní galerii barokních soch, vytesanou v pískovcových skalách v lese jen pár kilometrů od Kuksu; k samotnému Hospitalu nás dovedla okružní naučná stezka. Naši skauti zvolil správnou trasu po žluté turistické stezce a počasí nám přálo, co víc si přát…
V půl jedné jsme měli objednaný prohlídkový okruh v Hospitalu. Náš průvodce byl vtipný a zvučným hlasem nás poučil o historii a stavebním vývoji hospitálu, dozvěděli jsme se vše důležité o osobnosti hraběte Františka Antonína Šporka a o původním účelu celého komplexu – hospitální činnosti milosrdných bratří. Hlavní hospitální chodba nabízí nově restaurovaný cyklus nástěnných maleb Tanec Smrti. Na trase je i prohlídka kostela Nejsvětější Trojice. Z kostela se pokračuje do druhé nejstarší barokní lékárny v České republice U Granátového jablka. Prohlídka je zakončena v lapidáriu a tam se seznámíte s originály alegorií Ctností a Neřestí od nejvýznamnějšího českého barokního sochaře Matyáše Bernarda Brauna.
Pak byl samozřejmě hlad, a tak jsme přivítali pohostinnost Hospody Na Sýpce, kde jsme si na chvíli odpočinuli po téměř 10kilometrové procházce barokní krajinou. Na úplný závěr jsme prošli bylinkovou zahradou, která se rozprostírá za budovou hospitálu už od dob jeho vzniku na počátku 18. století. Vždy se zde pěstovaly léčivky pro potřeby zdejší lékárny U Granátového jablka, ale také ovoce a zelenina pro hospitální kuchyni. Odsud na nádraží to byl opravdu jen kousek cesty a vlak nás dovezl v dobré náladě zase zpět do Prahy. Těšíme se na další výpravy za poznáním…
Z. Procházková a Z. Marschalová, studenti sexty A + B
